V září roku 2009 totiž proběhlo hlasování členů WFDF, na základě které bylo plážové ultimate uznáno jako samostatný sport a je tedy možné pořádat v něm samostatná mistrovství. A že jde opravdu o jiné ultimate, než to na trávě, o tom svědčí i výsledky – na předních příčkách většiny kategorií se umístily zcela jiné týmy, než jsme zvyklí. Výjimku z tohoto pravidla tvoří reprezentace USA, které hrály finále ve všech kategoriích a celých pět z šesti také vyhrály.

Soutěžilo se tedy v šesti kategoriích, tradičně to byly OPEN, WOMEN, MIXED a MASTERS, oproti minulému mistrovství světa (2007 v Brazílii) přibyly ještě MIXED MASTERS a GRANDMASTERS (nad 40 let). Specialitou plážového mistrovství světa je od roku 2007 účast fiktivního ostrova Currier Island, za který soutěží hráči z celého světa, většinou proto, že jejich země v dané kategorii nevyslala reprezentaci, nebo že se do reprezentace nedostali, ale chtějí si užít atmosféru mistrovství alespoň touto formou. Letos hrál Currier Island hned ve čtyřech kategoriích a ani v jedné nedostal příležitost zasáhnout do bojů o vyšší příčky.
Pro české reprezentanty bylo letos prioritou mistrovství Evropy ve Slovinsku a juniorské mistrovství Evropy v Polsku. Na plážové mistrovství světa, které se konalo jen několik týdnů poté, se tak nakonec postavila jen reprezentace hráčů nad 33 let, tedy kategorie masters. Sestava neprošla žádným výběrovým sítem a tak očekávání, alespoň co se týká výsledku, nebyla vysoká. O to více si čeští masters přijeli turnaj užít.

V masters kategorii přijelo celkem 11 týmů – kromě Ameriky, Kanady a výše zmíněného Currier Isnadu se jednalo o týmy evropské. Díky poměrně nízkému počtu zemí měli Češi tu čest zahrát si s každým z nich. Favority mezi masters byly dva zámořské týmy, brzy se ale ukázalo, že Kanada nepřijela v nejsilnější sestavě. Zato Rakušané postavili do masters velmi kvalitní výběr, který měl ambice zopakovat zisk titulu mistrů světa v této kategorii z roku 2004. Suverénně působili také Francouzi a pochopitelné Američané. Velká Británie poslala na mistrovství reprezentaci do každé kategorie a na masters evidentně už nezbyli silní hráči. Prvním překvapením tak byly jejich výrazné prohry a následný propad mezi poslední tři týmy.

Čechům se vstup do turnaje nevydařil, když nezvládli úvod prvního zápasu proti Německu. S každým zápasem se však tým zlepšoval, což se občas odrazilo i ve výsledcích. V druhém zápase držel český výběr krok s Kanaďany do stavu 5:5, pak se však dostavily chyby a zápas jim utekl. Výrazné prohry pak nastaly už jen proti silnému Rakousku a Francii, zato s nastávajícími mistry světa sehráli Češi ve čtvrtek svůj asi nejlepší zápas. Proti Američanům, za které hrál například legendární Jim Parinella nebo Tony Leonardo (autor knihy „Ultimate – best sport ever invented by man“), uhráli druhý nejlepší výsledek ze všech týmů – 8:11.

Na závěr turnaje jen těsně prohráli svůj druhý zápas s Kanadou, když byli masivně podporováni šikem mladých českých plavkyň. Zápas o sedmé místo sehráli Češi jako odvetu se Švýcarskem. Oproti prvnímu zápasu se tentokrát zvedl poměrně silný, ale stálý vítr a tak se jednalo o dost jinou hru. Oba týmy překvapivě proměnily své první útoky proti větru a na stejnou stranu se hrálo ještě nějakou dobu. Češi však brzy zvrátili vývoj na svoji stranu. Hráli bez zbytečného respektu ze soupeřů nebo z větru. A nutno říci, že zatímco Švýcaři si vybrali enormní dávku smůly například v podobě nevynucených dropů v zóně, Čechům vycházelo, na co sáhli. Nebáli se tak házet dlouhé proti větru i po větru, vyhrávali souboje. Bylo vidět, jak soupeř ztrácí chuť hrát a postupně se vzdává vidiny lichého umístění. Výsledek 12:4 byl pro Čechy příjemnou satisfakcí a pěknou tečkou za příjemně stráveným týdnem.

Finále masters a mixed bylo poznamenáno silným větrem, který se do té doby Lignanu vyhýbal. Proti Američanům nastoupili v kategorii masters Rakušané. Ve větru však nebyli ani zdaleka tak jistí, jako při svém překvapivém triumfu, kdy Američany přehráli ve skupině. Američané brzy získali první dva breaky a postarali se o jednostranný průběh zápasu. Rakouskému výběru tentokrát nevyšlo snad vůbec nic a prohráli vysoko 5:12.

autor: Štěpán Materna / hráč Silence a PD

převzato z webu :  sport.cz