DOG FRISBEE

Dogfrisbee, jeden z nejmladších sportů u nás, plnohodnotnou zájemců stále přibývá, a tak se stále častěji setkávám s otázkou, jak se v tomto sportu vlastně soutěží.
Odpověď není jednoduchá a vzhledem k tomu, že existuje mnoho disciplín, nevejde se ani do jednoho čísla Psích sportů...
Dogfrisbee – volně přeložitelné jako házení plastových disků psům – se dá rozdělit do dvou základních kategorií – freestyle a distanční soutěže. Freestyle je královskou disciplínou tohoto sportu. Nácvik sestavy může trvat i několik měsíců a hodnocení je podobně jako třeba v krasobruslení či gymnastice závislé i na osobním pohledu rozhodčího.
Distanční soutěže jsou oproti tomu přesně měřitelné a jejich nácvik není vůbec složitý. Od psa se v podstatě očekává „pouze“ to, že disk chytne. Na psovodovi pak záleží, jak daleko či přesně hodí...
A aby to v tomto sportu nebylo pro laiky ani trošku jednoduché, existuje hned několik organizací, která mají každá svá pravidla, která se od sebe ale naštěstí liší většinou pouze v detailech... V Evropě se používají nejčastěji pravidla tří amerických organizací (USDDN – U.S. Disc Dog National, UFO, Skyhoundz). Složitě to vypadá, ale praxe je jednoduchá. V dogfrisbee jde totiž především o dobrou zábavu jak pro vás (tedy psovoda), tak hlavně pro psa...

MiniDistance – Throw & Catch – Toss & Fetch – Distance & Accuracy

Podle překladu již mnozí z vás tuší, že jde o hody na (kratší) vzdálenost a přesnost. Čeští závodníci už si vymysleli neoficiální a trošku parodizující překlad Hoď si a pojď si.
V této disciplíně je hřiště rozděleno na zóny podle vzdálenosti od startovní čáry. Podle pravidel USDDN,
která pro tuto soutěž používáme v ČR, jsou tyto zóny po 10 yardech (9,14 metru). Psovod musí disk vyhodit za startovní čarou a podle toho, kde disk chytí, mu jsou přičteny body. V zóně 0–10 yardů je to 
0 bodů, 10–20 yardů 1 bod... Maximum jsou 4 body za hod přes 40 yardů. Kromě toho může tým získat 0,5 bodu prémii za chycení disku ve výskoku.
Podle některých pravidel je navíc v poli ještě jedna bonusová zóna, tak, aby byly odměněny týmy, které se trefí do středu hřiště. Například v UFO je to půlkruh o poloměru 5 metrů ve vzdálenosti 35 metrů (což je podle těchto pravidel i hranice poslední zóny). Pes, který chytne disk v této zóně, získá navíc 1 bod. Nejlépe hodnocený je tak tým, jehož psovod dokáže házet disk stabilně do vzdálenosti větší než 35 metrů a nesmí se odchýlit od středu o víc než 5 metrů.
Vtip soutěže ale není v tom se jednou trefit, ale vyházet co nejvíce bodů v daném časovém limitu. U USDDN je 90 sekund, ale počítá se jen 5 nejlepších pokusů, u ostatních pravidel je to 60 sekund.

V Super Pro Toss & Fetch podle pravidel USDDN mohou hráči získat 0,5 bodu za chycení disku ve výskoku a 0,5 bodu za chycení disku v 5 yardů široké zóně ve středu hřiště. Jelikož se počítá pět nejlepších hodů uskutečněných v 90sekundovém limitu, tým může získat až 25 bodů v jednom kole. 

Time Trial

Time Trial, což by se dalo přeložit jako časovka, je specialitou Skyhoundz. Soutěž je velmi jednoduchá a jde v ní o rychlost. Jako hřiště postačí dvě čáry vzdálené od sebe 20 yardů (18,28 metru) a soutěžící tým se snaží o dva nejrychleji provedené hody za tuto vzdálenost. Platný je pouze takový hod, kdy pes disk chytne za hranicí 20 yardů. 
Z praxe mohu říct, že jde o velmi dramatickou podívanou, a pokud to nezkazí psovod, vyhrávají psi s rychlým přivoláním...

The Quadruped (Long Distance, LongShot)

Ať už je název jakýkoliv, jde o nejdelší hod. Zatímco při běžné soutěži podle pravidel jedné ze zmiňovaných organizací jsou většinou 3 kola a počítá se nejlepší pokus, soutěž the Quadruped, kterou vymyslel Američan Jeff Hoot, probíhá podle vyřazovacího systému. Nemusí tedy vyhrát tým s nejdelším pokusem.
Jak asi správně tušíte, v této disciplíně záleží především na schopnostech psovoda hodit disk co nejdál. Ovšem ani pak nemá tým vyhráno, disk musí být samozřejmě chycený psem, což při vzdálenostech přes 70 metrů, které se na vrcholných soutěžích běžně dosahují, není pro psa vůbec jednoduché.

DogDartbee

Vyznavači šipek tuší správně. V této soutěži jde především o přesnost. DogDatrbee je jediná ze zde uvedených soutěží, která vznikla v Evropě. Její pravidla ustanovil Holanďan Arie Konings. 
Na ploše pro DogDartbee je potřeba vytvořit 4 kruhy, z nichž vnitřní má průměr 50 cm a vnější, tedy ten největší, 6,5 metru. Vzdálenost startovní čáry je 18,25 metru od středu (15 metrů od hranice vnějšího kruhu) a cílem je samozřejmě trefit střed. A protože jde o dogfrisbee, tak ne diskem, ale středu se musí dotknout pes v momentě chycení (v případě, že je ve výskoku, tak po jeho dopadu). Podle toho, kam pes došlápne, pak získá buď 100 bodů (za střed), nebo 50, 30 či 10. Pokud však dopadne zcela mimo, má samozřejmě 0. Soutěží se opět vyřazovacím způsobem a v každém kole má tým 3krát tři hody.

DogDartbee vychází ze šipek, takže i v této disciplíně je nejdůležitější přesnost. Soutěží se vyřazovacím způsobem a každý tým má v jednom kole 3krát tři hody, které se sčítají.

Jak vidíte, soutěže v dogfrisbee jsou velmi jednoduché a v podstatě každý, komu pes chytá disky a kdo umí hodit alespoň 20 metrů, má šanci vyhrát. Kromě umu je potřeba i kus štěstí, a tak i začátečníci mají šanci se prosadit. Důkazem byli překvapení soutěžící, kteří přijeli poprvé na některou ze soutěží Dog Chow DiscDog Cupu 2007, a domů si nakonec kromě dobré nálady odvezli třeba i nějakou tu cenu...
Nebojte se dogfrisbee a přijeďte i vy.

Napsal: Jakub Štýbr, www.psisporty.cz